Temnaorchidei blog na Blog.cz

STÁT A PRÁVO BARBARŮ

Germánské barbarské státy - germánská království doby velkého stěhování národů, která v　průběhu 5.a 6.st. vznikala usazením barbarů na půdě západořímské říše. Vizigótské, Burgundské, Franské, Svébské, Vandalské království, Langobardské, Ostrogótské, Odoakerovo a království v　Britannii. Další germánské správní útvary této epochy jsou nazývány jako říše, míněny kmenové svazy předstátního charakteru.

Gentes a nationes - kmen a národ: v　tomto období je definování a určení kde kmen končí a národ začíná značně problematické. Pokud se organizace řídí principem pokrevního příbuzenství - měli bychom mluvit o kmeni. Se vznikem krajů jako správní jednotky prvky pokrevního příbuzenství nevymizeli. Etnická různorodost přispěla k　odbourání principu pokrevního příbuzenství.

CHRISTIANIZACE GERMÁNŮ OD DOB BAVORSKA NA JIHU AŽ PO ISLAND A GRÓNSKO

Markomani - kolem r. 9.před.n.l. je jejich náčelník Marobud odvedl z　oblastí Pomohaní do Čech kde společně s　Kvády tvořili Římanům nebezpečný kmenový svaz. V　letech 166-180 n.l. probíhali tzv. markomanské války při nichž však proti Římanům bojovali i jiné kmeny než jen Markomani, Kvádové, Hermundové, Vandalové, Langobardi atd.

Po vpádu Hunů část Markomanů útočí na Římské území. Stilicho s　nimi uzavřel spojeneckou a mírovou smlouvu. Tato část Markomanů je usazena v　Pannonii I.

Markomanská královna Fritigil se vlivem sv. Ambrože stává křesťankou, ale nejsou známy výsledky této prvotní zprávy o christianizaci Markomanů.

GERMÁNI, KVŮLI KTERÝM ŘÍM STAVĚL NOVÉ HRADBY

Alamani - r. 213 se o nich prvně objevuje zmínka. Jde o kmenový svaz mužů jejichž jádro tvoří svébské kmeny žijící mezi Labem a Odrou.

r. 233/4 se jim poprvé podařilo prolomit limes Romanus. Podařilo se jim přejít přes provincii Raetii a alpské průsmyky kudy se dostali do Itálie. Pronikli až k　Ravenně a r. 260 byli poraženi u Milána. Koncem 60.let 3.st. se jim podařilo získat a ovládnout oblast mezi horním Rýnem a horním dunajem, trojúhelník zvaný Decumates agri.

Alamani se řídili vládou několika vůdců a "teprv ve 2.polovině 5.st. se snad pevně sjednotili pod vládou krále Gibulda."/str. 287

K　některým vpádům se spojovali s　Franky. V　r. 275/6 se Germánům na čas podařilo obsadit desítky gallských měst. Probus je v　letech 277/8 vyhnal, usadil na jejich území vojáky, a devět náčelníků (převážně zřejmě alamanských) donutil k　dodávkám obilí, dobitka, k　odevzdání rukojmí a k　vyslání mladých mužů do římského vojska.

O ZNIČENÍ A NÁŘKU BRITÁNIE

Gildas - De excidio et conquestu Britanniae - dílo vzniklo před r. 547

Za císaře Claudia ve 40.letech 1.st. bylo podrobeno římskému vlivu větší část britského ostrova. Jeho nejsevernější hranici mezi zálivy Clyde a Forth tvořil val císaře Antonia Pia, jež však nezaručoval trvalou hranici. Ta byla utvořena a bráněna na Hadriánově valu mezi zálivy Solway a ústím řeky Tyne.

Po správních reformách období dominátu byla Britannnie samostatnou diecézí Gallské prefektury, rozdělenou do čtyř, od r. 369 pak pěti provincií.

Hlavními barbarskými nepřáteli byli podle pramenů kmeny keltských Piktů, žijících v　antické Caledonii, Irové (nazývaní Skotové), Frankové, Anglové, Sasové, Jutové.

FRANKOVÉ A KŘESŤANSTVÍ

Frankové se usazovali na římském území již dříve než vznikl samostatný stát. Šlo buď o svobodné osadníky přišlé výbojem, válečné zajatce či dobrovolníky, kteří obdělávali římskou půdu jako polosvobodní (laeti), ale výše stojících než římští kolóni.

Úkolem laetů bylo bránit území jež obdělávali, ale také posílit armádu a bránit jiná území. Je jisté že obývali provincii Lugdunensis III, Lugdunensis II, Belgiky I a II, a velmi pravděpodobně i Germanii II.

Důležitá úloha Franků vůči Římanům byl jejich vztah foederátů.

Někteří Frankové se v　civilním i vojenském životě impéria chopili významných politických postů a získali značné postavení.